Řekni mi, jak si představuješ důchod a já ti řeknu, kdo jsi
Pamatuji si, jak babička zasněně povídala o důchodu. O tom, jak se, dokud chodila do práce, těšila, až bude jednou v důchodu a trochu se bála, jestli se ho dožije. Pro dokreslení situace uvádím, že pracovala jako dělnice, měla 3 děti, nemocného manžela a dvě zaměstnání. Štěstí jí přálo a zaslouženého důchodu, byť skromného, si užila téměř 25 let.
V dnešní době osvícení lidé sní také o důchodu. Jen tu představu mají trošku jinou než babička. Chtějí odejít do důchodu mladí a zdraví. Chtějí být nezávislí na důchodu, který vyplácí stát. Chtějí mít dostatek finančních prostředků, aby si za ně, ještě mladí a zdraví, užili vše, co život přináší.
Dlouhou dobu jsem si myslela, že existují pouze tyto dva tábory – větší těch, kteří se chtějí dožít důchodu a menší tábor těch, kteří si jej chtějí navíc i užít. Již brzy jsem však měla zjistit, že je tu ještě jedna – třetí skupina.
Začalo to nenápadně. Staříčci byli objednáni k doktorovi a na rehabilitaci a potřebovali tam odvést autem. Vše probíhalo dle plánu, už bylo třeba jen počkat na stařenku, než skončí na rehabilitaci. Zašli jsme tedy se staříčkem do blízké benzínky na kafe.
Staříček většinu svého života pracoval jako evangelický farář. Jeho koníčkem pak bylo překládání, přepisování a na vlastní náklady vydávání různých příběhů, knížeček a brožůrek. Do účetnictví mu sice nevidím, přesto si troufám tvrdit, že jediné, co mu to kdy přineslo, byla za minulého režimu ztráta souhlasu vykonávat farářské povolání, když se snažil propašovat Bible či podobné knihy přes hranice. A jestli si myslíte, že je na něj jeho rodina hrdá a obdivuje tyto činnosti, ve kterých pokračuje i ve svých 83 letech, tak se nenechte mýlit. Větší část by vám řekla, že už by s tím měl dát pokoj a menší připouští, že každý má právo se něčím bavit.
A tak staříček u kafe, jak jinak, povídal příběhy, které někde četl, přeložil či vydal. Poté (jako obvykle) nastala chvíle testování, které knihy jsem už četla a které bych si případně přečetla. Myslela jsem si, že zmíněné knížky najdu pod vánočním stromečkem, ale … Cože? On s sebou nosí knížky?! Sotva jde a přesto táhne tašku plnou knih?! Přede mnou na stole přistály 2 brožůrky. Ale to nebylo vše…
Vytáhl třetí, o které jsem prohlásila, že ji doma máme, rozhlédl se a s vrávoráním, francouzskou holí v ruce a slovy: „Třeba udělá radost taky paní…“ se vydal směrem k paní, co prodávala kafe. V první chvíli jsem měla pocit, že vlezu pod stůl a budu dělat, že se neznáme. Pak jsem si přeci jen řekla, že je to skvělá příležitost vidět, jak paní zareaguje a koukala, jak se zatváří. Kupodivu byla mile překvapená, a když zjistila, že brožůrku sepsal on sám, tak si ji nechala i podepsat.
A já si odnesla více, než ty dvě knížečky. Na vlastní oči jsem viděla, že je tu ještě třetí možnost. Do důchodu nikdy neodejít. Žít život, z kterého se do důchodu neodchází. Život, který je prodchnut vizí a smyslem tak silně, že věk, nemoc natož okolnosti či politický režim jej nemohou zastavit.
Dokonce i zubatá je tu lehce bezzubá. Snad každému, kdo se kdy se staříčkem potkal, zůstane na poličce minimálně jedna tenká knížečka. A dá-li Bůh, tak ji někteří otevřou a možná pomocí příběhů, kterým jeden člověk věnoval kus života, změní ten svůj k lepšímu.
Život můžeme přežít, užít si jej nebo jej prožít. Staříček si už vybral.
Jitka Bajzová
Z deníčku socky
"To je drsné." poznamenal tiše jeden. "Jako z nějakého hororu." hlesl druhý. Ale vždyť jsem jim jenom vyprávěla o domově pro seniory, kde pracuji ...
Jitka Bajzová
Život jako v pohádce?
Miluji pohádky. Od dětství. To, jak nakonec dobro vítězí nad zlem. A taky zázraky, hrdinství, velké lásky, co hory přenášejí a šťastné konce. Ale v životě to nechodí jako v pohádkách... Nebo ano?
Jitka Bajzová
Skoro modelka
Zjistila jsem, že do modelky mi chybí pouze jedna jediná věc. Vsadím se, že jste na tom stejně. Pány nevyjímaje.
Jitka Bajzová
Lepší vrabec v hrsti?
Velké sny, novoroční předsevzetí, vstát vícekrát, než upadnout...? Nebo je lepší onen známý vrabec v hrsti? Možná je ale otázka položena ještě jinak...
Jitka Bajzová
Touha pomoci či po moci?
Zdá se to jen mně, že pomoc se stává oblíbeným mottem, výnosnou obchodní strategií, zaručenou politickou hantýrkou i stěžejním nástrojem manažerské komunikace?
Další články autora |
Tři roky vězení. Soud Ferimu potvrdil trest za znásilnění, odvolání zamítl
Městský soud v Praze potvrdil tříletý trest bývalému poslanci Dominiku Ferimu. Za znásilnění a...
Studentky rozrušila přednáška psycholožky, tři dívky skončily v nemocnici
Na kutnohorské střední škole zasahovali záchranáři kvůli skupině rozrušených studentek. Dívky...
Takhle se mě dotýkal jen gynekolog. Fanynky PSG si stěžují na obtěžování
Mnoho žen si po úterním fotbalovém utkání mezi PSG a Barcelonou postěžovalo na obtěžování ze strany...
Školu neznaly, myly se v potoce. Živořící děti v Hluboké vysvobodili až strážníci
Otřesný případ odhalili strážníci z Hluboké nad Vltavou na Českobudějovicku. Při jedné z kontrol...
Prezident Petr Pavel se zranil v obličeji při střelbě ve zbrojovce
Prezident Petr Pavel se při střelbě na střelnici v uherskobrodské České zbrojovce, kam zavítal...
Další případ zpožděné dodávky zbraní. Česká firma se soudí na Ukrajině
Premium Vztahy mezi Českem a Ukrajinou nejsou vždycky idylické. Svědčí o tom soudní spor, na který narazila...
Světlušky mění válčení ve městech. Nové drony snížily počet padlých Izraelců
Premium Jen několik decimetrů velký přístroj může znamenat revoluci městské války: minivrtulník, který...
Dva ruští vojáci se doznali k trojnásobné vraždě na Ukrajině
V okupované části Chersonské oblasti na jihovýchodu Ukrajiny zadrželi dva ruské vojáky, kteří se...
Architektonickou cenu EU získal univerzitní pavilon, blízko byla i ostravská galerie
Studijní pavilon Technické univerzity v německém Braunschweigu se stal vítězem prestižní...
Akční letáky
Prohlédněte si akční letáky všech obchodů hezky na jednom místě!
- Počet článků 10
- Celková karma 0
- Průměrná čtenost 755x