Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Řekni mi, jak si představuješ důchod a já ti řeknu, kdo jsi

22. 03. 2017 12:06:32
Vyhlížíte důchod jako spasení a máte pocit, že se ho snad nedočkáte? Nebo patříte k těm, co chtějí odejít do důchodu nejpozději v padesáti nezávisle na státu? A co když existuje i třetí skupina?

Pamatuji si, jak babička zasněně povídala o důchodu. O tom, jak se, dokud chodila do práce, těšila, až bude jednou v důchodu a trochu se bála, jestli se ho dožije. Pro dokreslení situace uvádím, že pracovala jako dělnice, měla 3 děti, nemocného manžela a dvě zaměstnání. Štěstí jí přálo a zaslouženého důchodu, byť skromného, si užila téměř 25 let.

V dnešní době osvícení lidé sní také o důchodu. Jen tu představu mají trošku jinou než babička. Chtějí odejít do důchodu mladí a zdraví. Chtějí být nezávislí na důchodu, který vyplácí stát. Chtějí mít dostatek finančních prostředků, aby si za ně, ještě mladí a zdraví, užili vše, co život přináší.

Dlouhou dobu jsem si myslela, že existují pouze tyto dva tábory – větší těch, kteří se chtějí dožít důchodu a menší tábor těch, kteří si jej chtějí navíc i užít. Již brzy jsem však měla zjistit, že je tu ještě jedna – třetí skupina.

Začalo to nenápadně. Staříčci byli objednáni k doktorovi a na rehabilitaci a potřebovali tam odvést autem. Vše probíhalo dle plánu, už bylo třeba jen počkat na stařenku, než skončí na rehabilitaci. Zašli jsme tedy se staříčkem do blízké benzínky na kafe.

Staříček většinu svého života pracoval jako evangelický farář. Jeho koníčkem pak bylo překládání, přepisování a na vlastní náklady vydávání různých příběhů, knížeček a brožůrek. Do účetnictví mu sice nevidím, přesto si troufám tvrdit, že jediné, co mu to kdy přineslo, byla za minulého režimu ztráta souhlasu vykonávat farářské povolání, když se snažil propašovat Bible či podobné knihy přes hranice. A jestli si myslíte, že je na něj jeho rodina hrdá a obdivuje tyto činnosti, ve kterých pokračuje i ve svých 83 letech, tak se nenechte mýlit. Větší část by vám řekla, že už by s tím měl dát pokoj a menší připouští, že každý má právo se něčím bavit.

A tak staříček u kafe, jak jinak, povídal příběhy, které někde četl, přeložil či vydal. Poté (jako obvykle) nastala chvíle testování, které knihy jsem už četla a které bych si případně přečetla. Myslela jsem si, že zmíněné knížky najdu pod vánočním stromečkem, ale ... Cože? On s sebou nosí knížky?! Sotva jde a přesto táhne tašku plnou knih?! Přede mnou na stole přistály 2 brožůrky. Ale to nebylo vše...

Vytáhl třetí, o které jsem prohlásila, že ji doma máme, rozhlédl se a s vrávoráním, francouzskou holí v ruce a slovy: „Třeba udělá radost taky paní...“ se vydal směrem k paní, co prodávala kafe. V první chvíli jsem měla pocit, že vlezu pod stůl a budu dělat, že se neznáme. Pak jsem si přeci jen řekla, že je to skvělá příležitost vidět, jak paní zareaguje a koukala, jak se zatváří. Kupodivu byla mile překvapená, a když zjistila, že brožůrku sepsal on sám, tak si ji nechala i podepsat.

A já si odnesla více, než ty dvě knížečky. Na vlastní oči jsem viděla, že je tu ještě třetí možnost. Do důchodu nikdy neodejít. Žít život, z kterého se do důchodu neodchází. Život, který je prodchnut vizí a smyslem tak silně, že věk, nemoc natož okolnosti či politický režim jej nemohou zastavit.

Dokonce i zubatá je tu lehce bezzubá. Snad každému, kdo se kdy se staříčkem potkal, zůstane na poličce minimálně jedna tenká knížečka. A dá-li Bůh, tak ji někteří otevřou a možná pomocí příběhů, kterým jeden člověk věnoval kus života, změní ten svůj k lepšímu.

Život můžeme přežít, užít si jej nebo jej prožít. Staříček si už vybral.

Autor: Jitka Bajzová | středa 22.3.2017 12:06 | karma článku: 24.67 | přečteno: 984x

Další články blogera

Jitka Bajzová

Skoro modelka

Zjistila jsem, že do modelky mi chybí pouze jedna jediná věc. Vsadím se, že jste na tom stejně. Pány nevyjímaje.

26.4.2017 v 19:19 | Karma článku: 19.97 | Přečteno: 712 | Diskuse

Jitka Bajzová

Lepší vrabec v hrsti?

Velké sny, novoroční předsevzetí, vstát vícekrát, než upadnout...? Nebo je lepší onen známý vrabec v hrsti? Možná je ale otázka položena ještě jinak...

21.4.2017 v 7:21 | Karma článku: 9.51 | Přečteno: 200 | Diskuse

Jitka Bajzová

Touha pomoci či po moci?

Zdá se to jen mně, že pomoc se stává oblíbeným mottem, výnosnou obchodní strategií, zaručenou politickou hantýrkou i stěžejním nástrojem manažerské komunikace?

10.4.2017 v 9:31 | Karma článku: 11.91 | Přečteno: 322 | Diskuse

Jitka Bajzová

Kde hledat své silné stránky?

Všestrannost ustupuje do pozadí. Dnes je hitem objevovat své silné stránky. Jenže, jak poznat v čem jsme výjimeční?

6.4.2017 v 8:36 | Karma článku: 8.55 | Přečteno: 162 | Diskuse

Další články z rubriky Ostatní

Libuse Palkova

Prý frčí vybělené frndy

Když jsem slyšela poprvé, že nejnovějším hitem v péči o krásu ženy je nechat si vybělit vagínu, myslela jsem, že je to nějaký vtip. Ale vypadá to, že to myslej vážně.

26.7.2017 v 21:21 | Karma článku: 21.59 | Přečteno: 1666 | Diskuse

Ladislava Šťastná

Jak to vnímám já: Když se řekne puberta – taky se vám orosí čelo?

Taky jste někdy v dospívání zapřemýšleli nad tím, zda vaši rodiče jsou ti vaši, když najednou po vás furt něco chtějí anebo vám furt něco zakazují a hodně toho nedovolí?

26.7.2017 v 20:20 | Karma článku: 7.81 | Přečteno: 214 | Diskuse

Olga Pavlíková

US army bez transsexuálů

Trump vykázal transgenderové osoby ze všech služeb v armádě, Obama jim tam před ním naopak uplatnění umožnil.

26.7.2017 v 19:35 | Karma článku: 25.64 | Přečteno: 532 | Diskuse

Jana Slaninová

Hirudoterapie: Leží tam lidi pokousaní pijavkami

Mám den dovolené, protože pijavkování se posledně u mého muže projevilo několikahodinovým vytékáním "krve". Že se jedná o krevní plazmu obarvenou krví, která tvoří rosolovité sraženiny a čistí tělo, jsem se dozvěděla dnes.

26.7.2017 v 19:19 | Karma článku: 8.09 | Přečteno: 266 | Diskuse

Renata Pospiechová

Letní vzpomínání II - Rumunsko

Uz jsem o něm letos psala, ale tak nějak se to vybavuje znovu. V 80. letech jsme se vydali i do Rumunska. V Bulharsku u moře jsme už byli, v NDR též, tak tentokrát na Mamaiu. Opět vlakem. A opět do hotelu. Jmenoval se Doina.

26.7.2017 v 18:06 | Karma článku: 11.42 | Přečteno: 262 | Diskuse
Počet článků 8 Celková karma 0.00 Průměrná čtenost 494

Vypadá to, že jsem se dostala do věku, kdy člověku tzv. krize středního věku připomíná, co chtěl dělat jako dítě a svíčky na narozeninovém dortu varují, že času to uskutečnit ubývá. A tak jsem začala psát.



Najdete na iDNES.cz

mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.